16. kolo SOP mužů: BK Týn – Slávie PF Č. Budějovice 78:60 (9:15, 26:31, 59:48)
V pátek 16.4. 2010 jsme odehráli rozhodující utkání sezony aneb drama před vyprodanou vltavotýnskou halou
Již několik dní dopředu hlásily pokladny vltavotýnské arény vyprodáno do posledního místečka. Nebylo se také čemu divit, vždyť domácí borce čekalo nejdůležitější utkání letošní sezony. Souboj o konečné druhé místo, od kterého je dělilo vítězství rozdílem více jak šestnácti bodů nad přímým konkurentem, týmem Slávie PF České Budějovice, sliboval napínavou podívanou.
Úvodní minuty střetnutí naznačily, že postarat se o senzaci hned v prvním roce učinkování v soutěži a obsadit jako nováček stříbrnou pozici, nebude pro Týňáky vůbec lehké. Devět hráčů pedagogické fakulty přijelo s odhodláním utnout sérii osmi vyhraných utkání domácích. Po úvodním rozskoku se rozběhla tradiční rychlá kombinace českobudějovické pětice a pohyb v osobní obraně dělal našemu týmu značné potíže. Chyběla důraznost v doskakování a komunikace při přebírání clon, každé zaváhání v rozehrávce pak soupeř okamžitě trestal rychlým protiútokem. Nervózní začátek domácího mužstva byl znát i ve střelecké nemohoucnosti. Útoky byly křečovité a chyběla lehkost jakéhokoliv zakončení. Za pět minut první čtvrtiny tak propadl obroučkou hostujících jediný balon a skóre se vyšplhalo na nepřiznivých 2:9. Na to se již nemohl dívat domácí Paleček a nasadil k prvnímu koši za tři body. Obrat se ale nekonal a čtvrtina tak skončila za stavu 9:15.
Do druhé části se domácí vrhli s nesrovnatelně větším odhodláním a tréma z úvodních minut jakoby opadla. To bylo znát především v útoku, když se trefili dvakrát Ambrož, jednou Svoboda, několikrát konečně zafungovala obrana a rázem bylo srovnáno po dvanácti odehraných minutách na 15:15. Hra se poté přelévala z jedné strany na druhou. Týn držel střelecky nad vodou zejména Heller, ale zásluhou lepší defenzivy a výborného výkonu hostujícího kapitána Řezáče se po polovině utkání těšili z vedení 26:31 České Budějovice.
Z ochozů týnského sportovního stánku tak čišelo v poločasové přestávce mírné rozčarování a málokdo věřil, že se miláčci domácího publika ještě dokáží vzepnout k výraznějšímu obratu. Ne tak trenér Hlavnička, vyhlášený stratég a taktik, který (ač bez asistenta Vyhnala – toho času na stáži v Evropě) perfektně analyzoval situaci a naordinoval svým svěřencům na druhou půli zónovou obranu. To bylo, jak se hned vzápětí ukázalo, klíčové rozhodnutí.
Na první Ambrožův úspěšný nájezd ještě dokázal odpovědět českobudějovický kapitán utěšenou střelou, ale pak se naplno projevila efektivita nového stylu bránění, důraz v doskocích a šňůra zakončení, ve kterých se postupně prosadila celá pětka Paleček, Ambrož, Šálený, Svoboda a Holub. Ve čtyřiadvacáte minutě byl obrat dokonán a vzkříšený Týn najednou vedl 39:34. To probudilo i publikum. Jestliže se v první části hry ze zaplněné tribuny na adresu hráčů ozval pouze občasný frustrovaný výkřik a klení, nebo vlažný potlesk po úspěšné střele, pak se fandědí v druhé půli dá přirovnat k sílící bouři, která v samotném závěru utkání vygradovala v opravdiové peklo. Během dvacáté šesté minuty se rozdíl ve skóre vyšplhal na magických deset bodů 49:39, když v útoku kralovali výborně atleticky vybavení Tašek a Heller. Psychice soupeře nepřidaly ani přesné střely Ambrože s Palečkem zpoza tříbodové hranice. Ukazatel na konci třetí desetiminutovky hlásil stav 59:48 pro domácí.
Start do čtvrtiny pravdy zahájil excelentně dvěma koši ve prospěch Týna Heller, ale soupeř kontroval a čtvrtá perioda se stala soubojem o každý míč. To vedlo k častým zákrokům za hranicí pravidel. Oba týmy se tak mohli přesvědčit, jak důležité jsou trestné hody v takovém utkání. Ve třicáte třetí minutě si vzala domácí lavička oddechový čas a trenér Hlavnička znovu poukázal na možnost uhrát kýžený výsledek. Neocenitelné byly i rady zkušených matadorů Šnorka, Volka, Novotného a Mičky, kteří sice nezasáhli do utkání přímo, ale podpořili spoluhráče od lavičky. Když Svoboda zvýšil už na rozdíl šestnácti bodů 67:51, v hlavách vltavotýnských hráčů jakoby myšlenka na blízkost vysněného cíle na chvíli zakryla dosavadní soustředěnost a to stačilo k tomu, aby soupeř šňůrou sedmi bodů vrátil domácí na zem. Akcie BK Týn zvedla další vydařená trojka zkušeného Palečka a hsté si vzali time-out ve snaze ohlídat si koncovku zápasu a potřebný rozdíl. Hned po něm se také naneštěstí prosadili v zakončení a stav střetnutí byl dvě minuty před koncem opět jen o deset bodů 70:60. V takových vypjatých chvílích je v týmu třeba opravdových osobností, které vezmou odpovědnost a osud utkání do svých rukou. A kdo jiný, než kapitán, by měl pozvednout prapor vlastního mužstva – Robert Soukup tuto roli splnil beze zbytku, když svůj tradiční akrobatický nájezd z levé strany střelou přes hlavu proměnil. Když se poté podařilo jeho nabuzeným spluhráčům zastavit dvakrát za sebou útok pod vlastním košem a Heller dovršil své střelecké představení dalšími dvěma přesnými zásahy, nadšení publika neznalo mezí.
Sled událostí v poslední minutě na sebe vzal neuvěřitelný spád; za stavu 76:60 si nejdříve hostující a následně domácí vybrali oddechový čas – taktický pokyn trenéra, vstřelit alespoň bod a nenechat skórovat soupeře, se podařilo naplnit jen zčásti, budějovickému křídlu ve skórování totiž zabránil faul agresivního Holuba – hráč tedy střílel trestné hody, ale psychiský tlak, respektive hluční fanoušci udělali své a míč se dvakrát vykroutil z obroučky, v tu chvíli zbývalo do konce jen pár vteřin. Snový konec pro domácí zařídil svým neohroženým nájezdem vltavotýnský Paleček. Střelbou z výskoku vypustil míč na koš, po kterém se balon dvakrát proskočil, aby nakonec zaplul do síťky. Ačkoliv zbývalo ještě několik sekund na útok, ochromení hosté stačili už jen odevzdat míč na polovinu domácích a na světelné tabuli tak zůstal konečný výsledek 78:60 ve prospěch BK Týn nad Vltavou.
V tu chvíli vypukly na hřišti i v ochozech mohutné oslavy. Na palubovku dokonce vtrhlo několik jedinců, kteří vypadali, že budou chtít osobně hráčům gratulovat. Byli to však, jak se později ukázalo, jen zástupci judistického oddílu, jež fandili především proto, aby byl už konec a oni mohli připravovat halu na sobotní turnaj. Basketbalistům tedy nezbývalo, než si zakřičet své vítězné HEJ – HOU a poděkovat se fantastickým divákům. Uznání a poděkování za předvedenou hru patří samozřejmě i skvělým soupeřům, bez kterých by tato reportáž vlastně ani nevznikla, což by byla jistě veliká škoda.
PS: (Zároveň s touto mou první a poslední reportáží z utkání se omlouvám všem přispěvovatelům, kteří píší na naše nebo jiné stránky podobná pojednání, za to, že jsem je kdy kritizoval a hluboce se jim klaním – zejména Bobyemu. Promiň, sem vosel) J.H.
Čtvrtiny: 9:15, 17:16, 33:17, 19:12
Naši střelci dle zápisu: Paleček 22, Heller 21, Ambrož 13, Svoboda 6, Holub 5, Tašek 5, Šálený 4, Soukup 2
V článku je malá nepřesnost (ač nerad, ale musím to uvést na správnou míru), změnu na zónu navrhl tuším Palda.
Jinak všem za zápas veliký dík, hráčům, lavičce i hledišti.
Ó (výraz obdivu), čtenářský zážitek sezóny, vrcholná pasáž „agresivní Holub“, to je něco jako krteček sadista, takový efektní paradox, že.
Domlouvili jste v pátek auta na zemědělku? Od kolika hodin se vlastně hraje? Platí údaj z rozpisu?
Článek sem na stránky přepisoval já, takže chyby jdou možná na moje triko.
Jinak souhlasím s článkem zhodnocujícím sezonu a s článkem s tabulkou do Vltavínu.
souhlas s vencystou, kdyz uz nic jineho, tak bys mohl napsat aspon jeste jeden delsi clanek shrnujici sezonu (i sem, ale hlavne by ho to chtelo dat do Vltavinu)…
PS: mas tam dve chyby ;o) (no, mozna i vic, ale ja su svihadlo a vsiml sem si jen dvou) :o)
vencysta : naprosto souhlasím…u tý tabule je Jarouše opravdu škoda……měl by se přihlásit do „Daily News“……
Jardo, konečně ses vyhranil a našel svojí parketu.