Basketbal Týn nad Vltavou

Legendami opředené družstvo bývalých budějovických ligových dorostenců leckomu v naší soutěži nahání strach. Hrůzostrašné basketbalové pojmy jako Šáša, Rogalo apod. vzbuzují právem respekt, neboť co do basketbalových dovedností a zkušeností se s těmito borci může rovnat v českobudějovickém přeboru jen pár jedinců. Avšak i naše družstvo čítá ve svých řadách strašlivá jména – ani Palda, Čolda nebo Ambík nejsou totiž žádní nazdárkové. S vědomím, že na hřišti silného soupeře nemáme co ztratit, vydali jsme se vylepšit dojem z posledního měření sil, kdy nás Legendy „vykleply“ o 14 bodů.
Úvod utkání nás ujistil, že soupeř ze svých kvalit od minule nic neztratil. Osobní obranu jsme od začátku zavrhli a rovnou nasadili osvědčenou zónu, na kterou hned odpověděl českobudějovický Procházka dvěma trojkami v první a druhé minutě. Za hosty sice vzápětí zpod koše kontroval tradiční střelec Kuba Heller, ale s rychlostí a agresivitou soupeře jsme se jen těžko vyrovnávali. Legendy stříleli z dálky i z blízka, uvolňovali se rychlými přihrávkami a v obraně tvrdostí nešetřily. Když už byl v první čtvrtině odpískán domácím faul, neproměnili jsme ani jeden ze čtyř trestných hodů a tak po dalších dvoubodových střelách Svobody, Ambrože a Soukupa jsme měli na konci první desetiminutovky pouhých 8 bodů – soupeř bohužel 22.
Nedalo se nic dělat, museli jsme přitvrdit, snažit se nahradit herní nedostatky větší bojovností a týmovou hrou. S takovou výzvou také svoje svěřence poslal do druhé periody hrající trenér Petr Paleček. K obratu zavelel Martin Ambrož, když po dvou neproměněných trestných hodech Svobyho své dvě šestky proměnil a vzápětí přidal úspěšný tříbodový pokus. Strhl tak i zbytek týmu a díky zlepšené obraně a střelecké potenci Palečka a Hellera byl stav minutu před koncem poloviny utkání pouze 30:32 pro domácí. Pak však přidal v náš neprospěch dvoubodový koš Zdvořák a trojku vstřelil Procházka, takže poločasové skóre narostlo na konečných 30:37 pro Legends.
Ve druhém poločase se snažili domácí strhnout vítězství na svoji stranu a hra dostala snad ještě větší rychlost a spád. Vltavotýnští však ve fyzicky náročném utkání stačili držet krok a především díky zarputilosti v obraně a střeleckému představení Paldy, který odpovídal na trojky soupeřů stejnou mincí, nedovolili domácím zvýraznit jejich náskok. Když se pak stále prosazoval pod košem i Jakub Heller, podařilo se udržet rozdíl mezi oběma soupeři na osm bodů – 51:59 vedly Legendy po třetí čtvrtině.
Poslední zbytky sil sebrali týňáci do závěrečné části utkání a především, některými nevybíravými zákroky soupeřů zdravě nahecovaní, Palda s Ambym měli největší zásluhu na zkorigování stavu na konečných 67:69 pro domácí. Myslím ale, že pochvalu si zaslouží všichni hráči na palubovce i na lavičce, neboť uhrát takovýto výsledek není žádná ostuda.
Je třeba ještě pochválit hostujícího Holuba, který v samotném závěru létal na půli soupeře jako blázen, neboť jediný z družstva tušil, že rozdíl ve skóre není tak veliký. Nejenže takticky zfauloval protihráče a následně při výhozu z boku vypíchl míč, dokonce ještě stihl vystřelit spolu s máčknutím stopek stolku (aspoň myslím). Trefil bohužel, jak už to tak u něj bývá, pouze desku, nikolivěk koš. Místo uznání pak od spoluhráčů sklidil nadávky, neboť jim s koncem utkání došlo, že to mohlo skončit nerozhodně a museli bychom absolvovat ještě prodloužení, navíc bez Paldy, kterému za několik minut začínala noční směna.
Nyní by se hodilo, jak už to tak v některých podobných článcích bývá, zkritizovat výkon údajně nejlepších českobudějovických rozhodčích. Já bych však raději touto cestou poděkoval VŠEM, kteří našli odvahu pískat v naší soutěži a ještě se nenechali otrávit neustálým hodnocením a komentováním od některých hráčů (většinou těch největších basketbalových borců). Myslím, že každý rozhodčí rozhoduje, jak nejlépe umí a že nikdo nepíská jen dobře nebo špatně. Tuhle soutěž hrajeme hlavně pro radost a dobrovolně. Každý má také možnost hrát na vyšší úrovni, kde jsou rozhodčí delegovaní, nebo ještě lépe – sám si udělat licenci a ukázat ostatním, jak se to dělá.
Závěrem mi ještě dovolte výčet deseti objektivních příčin našeho neúspěchu: 1. Pouze jeden míč na rozcvičení (navíc byl podhuštěný, nebo přehuštěný – nevím přesně), 2. Chybějící kusy čar, 3. Jedna šestka dál od koše než ta na druhé straně, 4. Tma pod košem, 5. Zima ve VŠTE aréně, 6. Absence světelné tabule stavu a časomíry, ukazatele 24 vteřin a klaksonu, 8. Absence dlouhých protihráčů, kteří by naše pivoty motivovali k výskoku, 9. Příliš mnoho židlí v šatně a konečně za 10. paní Palečková, která rozptylovala rozhodčí, takže se nemohli plně soustředit na hru.

fauly: 15 (4 – Ambrož, Heller, Holub, 2 – Volek, 1 – Svoboda)
trojky: 6 (5 – Paleček, 1 – Ambrož)
šestky: 9/21 (Ambrož 2/5, Heller 2/4, Holub 3/4, Palček 0/2, Soukup 1/2, Svoboda 0/2, Volek 1/2)
body: Paleček 23, Ambrož 17, Heller 16, Holub 5, Soukup 3, Svoboda 2, Volek 1

This entry was posted on Středa, Březen 9th, 2011 at 23.00 and is filed under Aktuality. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.