Trenérské okénko aneb jak hrají letos týnské děvy
Když jsme s dívčím družstvem BK Týn nad Vltavou končili loňskou sezonu, ve které si holky zahrály své první ostré soutěžní zápasy, byli jsme spolu s hlavním trenérem spokojeni. Přitom předváděná hra měla k pohlednému basketbalu stále ještě daleko a frekvence čtyř tréninků do měsíce moc velké vyhlídky na rychlé zlepšování nedávala. Navíc všechny zápasy jsme odehráli proti o dost mladším (ale basketbalově daleko zručnějším) soupeřům a většinu z nich jsme prohráli.
Nabízí se tedy otázka, z čeho se naše trenérské duo tak radovalo. Odpověď je jednoduchá – hřálo nás u srdce nadšení a zápal s jakými se hráčky pouštěly do utkání i tréninků. Basketbal a sport vůbec nemusí být nutně honba za vítězstvím, ale může dávat člověku i uspokojení ze samotného pohybu, radost ze zlepšování vlastních dovedností nebo prostě dobrý pocit z příjemně stráveného času v partě fajn lidí.
Už na letním soustředění v Klatovech bylo znát, že se za rok holky přece jen zlepšily a prázdninová trenérka Markéta se dokonce nechala přesvědčit, aby se spolu s několika dalšími bývalými hráčkami vrátila na soutěžní basketbalovou palubovku. Zasluhuje za to náš vděk, neboť i díky ní jsme mohli letos vstoupit do ženského oblastního přeboru. Chtělo to notnou dávku odvahy od všech členů družstva. Na jedné straně mládí a nezkušenost dorostenecké části týmu, která před sebou vidí soupeřky hrající v jiné basketbalové (často i váhové a výškové) kategorii, a přesto bojuje v zápasech s nasazením až do konce, na straně druhé zodpovědnost a obětavost za tým těch starších, které na sebe berou dobrovolně roli tahounů nastupujících za tým pasovaný na outsidera.
Letošní sezonu jsme začali dvojitým debaklem s Českými Budějovicemi (způsobeným mimo jiné absencí právě nejzkušenějších hráček), některá děvčata nás z různých důvodů opustila, potýkáme se se zraněními (Lucko, přeji brzké zahojení zlomeného nosu!), často těžko hledáme volné termíny pro tréninky i zápasy, přesto nám to stojí za to. Tým se postupně zlepšuje a ne vždy nutně hrajeme druhé housle. Důkazem budiž poslední utkání, které jsme těsně prohráli až v samotném závěru a všechny hráčky v něm podaly velmi dobrý výkon.
S uspokojením mohu konstatovat, že po pěti odehraných kláních v ženském oblastním přeboru zatím přetrvává v trenérském tandemu H+H ta samá radost, která tu byla před začátkem soutěže.
Jarda Holub ml. (asistent trenéra)
Nemusíme vyhrávat, jsme rádi za to, že máme šanci hrát a za vědomí, že se časem zas o něco zlepšíme. A hlavně za Tým! :)